Od nové sezóny budeš v klubu kromě trenérské pozice působit také jako šéftrenér mládeže od Přípravky po Mladší žáky. Zkus lidem přiblížit, co tento post obnáší.

Tak v první řadě to zní důležitě, můžu chodit zase o něco víc namyšlený, než doopravdy jsem (smích pozn. redaktora). Né, vážně, jsem strašně namyšlený a arogantní... a k otázce: Bude to obnášet více času stráveného na hale a každodenní řešení florbalu, ale v tomhle se to pro mě od září do začátku letních prázdnin úplně nezmění.

Máš nějakou konkrétní výzvu nebo misi, které bys chtěl v této pozici dosáhnout?

Je to pro mě nové, budu pořád stejný mamlas jako doteď, jen o něco namyšlenější (široký úsměv pozn. readaktora). Potřebujeme silnou základnu v Mladších žácích, vypracovat se do kvality a hrát ty nejvyšší možné soutěže, aby rodiče neměli důvod odcházet jinam. Na nejvyšší soutěž si letos budeme muset u Mladších žáků počkat do příštího roku. Jméno klubu se zkrátka nerovná kvalita.

Je momentálně něco, co v těchto kategoriích nefunguje tak, jak by mělo, nebo naopak?

Výhrady si najde každý ke každé kategorii. Ale nemám problém říct, že Mladší žáci byli letos katastrofální. To ale nebyl jen problém tohoto roku, nýbrž i let předcházejících – tohle byl jen výsledek. Problém odešel a nám teď nějaký rok potrvá, než se nám to podaří dát dohromady. Naopak bych chtěl vyzdvihnout Minipřípravku, Přípravku, Elévy a taky bych nerad zapomněl na naše Elévkyně. Opravdu výborná sezóna napříč celou republikou.

Pod sebou budeš mít řadu trenérů a samozřejmě také rodiče. Jakou s nimi máš představu o spolupráci a komunikaci?

K rodičům mám asi jediné: Nebojte se přijít a zeptat se. A k trenérům? Musím především vědět, co se děje na všech trénincích – od přípravky až po žáky. Budeme spolu hodně komunikovat a já budu hodně jezdit. Mám k tomu i další věci, ale ty probereme s parťáky osobně.

Nastala někdy situace, že si někteří rodiče nemohli dovolit financovat florbal svému dítěti? Jak na to pohlížíme jako klub, nabízíme nějakou pomocnou ruku?

Tohle je otázka spíš na vedení. Ale pokud se k tomu mám vyjádřit, tak zastáváme názor: „Holá huba, holé neštěstí.“ Člověk musí prostě mluvit a věřím, že vyřešit jde úplně všechno.

Teď se zeptám přímo na kategorii, kterou jsi v uplynulé sezóně primárně trénoval – Elévy. Dosáhli jste spousty úspěchů, jako je 3. místo z Ostrava Cupu, Brno Open Game, turnaj v České Lípě a mnoho dalších, včetně ligových úspěchů. Co všechno za tím stojí?

Těžká otázka. Když se budeme bavit o trenérské práci, tak bych odpověděl asi takhle: Musíte kolem sebe mít lidi, kteří vás berou takového, jaký jste. Potřebujete u sebe lidi, kteří vám řeknou, když je něco dobře, ale hlavně tehdy, když je něco špatně. Samozřejmě dělám všechno dobře, takže těch špatných věcí bylo opravdu minimum (smích pozn. readaktora). Tímhle bych chtěl poděkovat dvěma lidem: Petru Štěpaníkovi a Dominikovi Křivánkovi. Děkuji.

Bystrý fanoušek si určitě všiml, že se mládeži (Minipřípravka, Přípravka a Elévové) moc nedařilo na velkých turnajích získávat zlaté medaile, nebo několikrát skončil tým před branami finále. Co nám v těchto vyřazovacích bojích podle tebe chybělo? Bylo to pomyslné štěstí, nebo tam hrály roli jiné aspekty?

Dobrá podpásovka... Bystrý fanoušek si ale určitě uvědomuje, s jakou konkurencí se na těchto turnajích SLOVAN setkává, takže... Elévové zažili podle mě nejnáročnější sezónu za posledních pět let. A pokud je pro někoho úspěch v této kategorii jen zlato, nepatří mezi bystré. Mají tři zlaté medaile! Pokud se bavíme o přípravce, tam chybělo malinko, opravdu malinko k tomu, aby nám udělala opět zlatou sezónu. A miminka (Minipřípravka)? Podívej, do Brna se jelo se třemi kategoriemi a všechny tři dovezly medaile – co víc chceš, kdo tohle má? Za to, co ty děti absolvovaly na brněnské Sahaře, by mě strašně mrzelo, kdyby špunti medaili neměli. Největší aspekt, který chyběl, jsem byl já na střídačce (lehké pousmání pozn. redaktora).

V příští sezóně bys měl primárně trénovat Mladší žáky. Jak se dají děti připravit na to, že už nebudou hrát „trojkový“, ale „pětkový“ florbal? Přeci jen je to náročný přechod ve všech klubech.

V první řadě bych chtěl říct, že s vedením řešíme kategorie dvě – Elévy a Mladší žáky, kde chci působit jako hlavní trenér. Věřím a moc si přeju, aby mi v tomhle vedení dalo zelenou. A co se týká tvé otázky? My s tím začali už tenhle rok, kdy jsme Elévy přihlásili do ligy mladších žáků a odehráli s nimi celou sezónu. Někteří už hráli i tu nejvyšší soutěž. Byla to velká škola, ale taky radost koukat, co ty naše děti dokážou proti soupeřům, kteří jsou třeba o tři až čtyři roky starší. Snažíme se na to navazovat tak, aby to pro ně nebyl takový šok, až přejdou do Mladších žáků. Právě proto jsme letos přihlásili dvě mužstva v této kategorii. Co se týká přechodu – no, nesedím na židli, která by tohle mohla nějak změnit, ale pro plynulejší přechod bych u elévů volil systém 4+1 na jedno hřiště.

Jak moc se v těchto kategoriích setkáváte s odchody dětí do jiných, možná větších nebo ambicióznějších klubů? Je to už v tomto věku častý jev, nebo se naopak snažíte aktivně skautovat?

Těžká otázka, zkusím hodit svůj pohled. Neodcházejí děti, ale rodiče... mnohdy hlavně ti, kteří se na své dítě zajdou podívat na trénink jednou za rok. To bych raději nerozebíral. U Mladších žáků už to dokážu pochopit, ale zase to má nějaké A a B. Vlastně jsem o tom mluvil výše: musíš mít v dané kategorii nejen počet, ale i kvalitu. Když tyhle věci nemáš, nemůžeš talentované kluky nebo holky udržet. Prostě odejdou. Proto se k tomu musíme jako klub stavět úplně jinak a hýčkat si ty naše válečníky od brzkého věku. Skautovat? „Mrknu a vidím“, víš jak se to říká, ne? Oko není... Pak se buď můžeš zeptat, nebo to nechat tak. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale někdy mě mrzí, že se zohledňuje pouze značka, a ne samotná práce s dětmi. Jsem přesvědčený, že spousta klubů, které nehrají nejvyšší soutěže, to umí stejně dobře nebo i lépe než ty největší kluby v republice.

Teď se zeptám na tvůj osobní názor. Poslední dobou se v mládežnickém sportu často řeší výsledky versus herní rozvoj. Jaký máš názor na to, když týmy v přípravce nebo elévech hrají na výsledek za každou cenu?

Chceme se do toho pouštět? Ve zkratce: určitě rozvoj, ale... Výsledek ke sportu patří. Stejně to na samotném konci všichni děláme pro výsledek, nebo ne? Na výsledku není nic špatného. Mě by zajímalo, koho tímhle chráníme. Jestli neschopné trenéry a jejich práci s dětmi, nebo děti samotné, aby neměly ze svého špatného přístupu k tréninku deprese.

V posledních letech se hodně mluví o tom, že by děti neměly dělat jen jeden sport jednostranně. Jak se stavíš k tomu, když děti vedle florbalu hrají ještě fotbal nebo dělají gymnastiku?

V posledních letech se pořád o něčem mluví a každý je specialista na všechno, jen co si udělá kurz na zdravovědu. Víš, co si myslím já? Že by dnešním dětem stačilo chodit ven a dělat ,,cypoviny"!

Jak se díváš na specializaci dětí v nízkém věku – například na trvalé posty brankářů nebo vytěžování nejlepších hráčů na úkor ostatních?

Každý by si měl zkusit hrát i chytat, není na tom nic špatného. Samozřejmě pak vnímáš, kdo je kde lepší. V bráně, ve hře, nebo na střídačce (smích pozn. redaktora). Ježíš, dělám si srandu, ale vtípek dobej (široký úsměv poz. redaktora). Horší je, když je třeba klučina opravdu výborný v bráně, a pak mu přepne a chce hrát jen v poli. Nevím, co myslíš tím „vytěžováním nejlepších hráčů“. Nikdo není lepší než tým. Ale pokud tím myslíš chování a vnímání na tréninku, tak ano – tito hráči dostanou vždycky více prostoru než ten, kdo dělá na tréninku bordel, kontroluje světla nebo chodí jak do houslí. Vždy!

Jelikož náš rozhovor míří ke konci, je něco, co bys chtěl na závěr zmínit?

Vážím si každého člověka, který se ve svém volném čase věnuje cizím dětem. Vážím si rodičů, kteří chtějí dát svým dětem směr.