Kondiční tréninky v rámci posilovny probíhají v "nově" zbudovaných prostorech Campusu Ostravské Univerzity. Pro hráče je toto prostředí více než optimální na vylepšení svých fyzických proporcí. Ještě před tím, než začal trénink, tak nám ,,kondičáci" Kuba a Matěj zhodnotili dosavadní průběh letní přípravy. Oba: Tak přípravu s mužským týmem Slovanu hodnotíme zatím pozitivně. Jsme za teoretickou polovinou naší práce ohledně letní přípravy. Kluci dostávají úplně jiný pohled na pohyb a snažíme se jim říkat u všeho, proč (zdůraznění pozn. autora) právě tohle dělají a k čemu jim to je. Od srpna kluci začnou více chodit na hokejku, takže těch čistě kondičních tréninků ubude. 

Obou trenérů a zároveň bývalých hráčů florbalu je to premiéra vést jakýkoliv mužský tým v kondiční přípravě. Oba: Jsme za tuto příležitost nesmírně rádi. Učíme kluky novým věcem a tak stejně oni učí nás rozvíjet se v této trenérské profesi. Kuba ještě dodal: Vždy mě bavila týmová práce, vždy jsem si užíval sdílení, nadšení a tréninkový zápal. To vše můžu v současné době zažívat v roli kondičního trenéra Slovanu.

Nedílnou součástí tohoto rozhovoru bylo také potřeba se zeptat na co se hlavně při trénincích zaměřují. Kuba: Pomocí různých her implementujeme do tréninků rychlostní intervaly. Obecnou vytrvalost si kluci plní sami v rámci individuálních tréninků. V posilovně se zaměřujeme na celkové zpevnění a výbušnost. Současně se také snažíme klukům vštípit základy a principy aktivní regenerace, jako je stretching, rollování apod.

Jelikož je známá věc, že sportovci napříč všemi sporty letní přípravu moc nemusí, tak nám Kuba s Matějem prozradili jaký je recept na to, aby příprava sportovce bavila. Kuba: Snažíme se vést letní přípravu tak, aby byla pro kluky co nejvíc zábavná. Občas to vypadá jak na nějakém dětském táboře (lehké pousmání pozn. autora). Matěje jsme se ještě doptali, zda dopřává mužům cviky, které využívá sám, když se připravuje na závod jakožto triatlonista. Rád dávám některé tréninky a motivy co trénuji i já sám. Snažím se je ale modifikovat do zábavných forem, jako jsou soutěže a hry. Kluci jak mohou o něco soutěžit tak mají úplně jiný náboj. Například jsem zařadili těžké intervaly do kopců které jsou důležité pro rychlostně silový základ. 

Jenže jak může každý vědět, tak tréninky nejsou vždy jen jak se říká procházka růžovým sadem. Jelikož dost lidí vždy zajímá, zda se někdo na tréninku někdy pozvracel, tak na to stejné jsme se zeptali i my. Kuba: Co se týče humorných historek z tréninku, kdy někdo zvracel a podobně, tak už jsme za ten měsíc nějaké zažili. Nechci to celé zveřejňovat, protože si myslím, že není žádná ostuda, když tam necháte všechno. Spíš se s Matějem snažíme kluky informovat o nějakém přijímání stravy/energie před a po tréninku, aby přesně k těmto nevolnostem nedocházelo.

Jedna z posledních otázek byla směrovaná na Matěje, zda do jejich kondičních příprav nějak zasahují trenéři, nebo jestli se dokáží ohledně cviků s Kubou ve všem shodnout. Máme volnou ruku, což nám umožňuje si přípravu a samotné tréninky dělat podle sebe ať navazují na následující sezónu a kluci z ní mohou těžit. A co se týká vzájemných vztahů, tak s Kubou jsme dobří nejen sportovní parťáci, ale i kamarádi. Rádi všechno konzultujeme a poctivě probíráme. Oba máme rovnocenný přístup a pohledy dvou trenérů je určitě lepší než pouze jednoho. Rádi si nasloucháme a hledáme tu správnou volbu.

Na závěr bylo potřeba zakončit rozhovor trochu humorně a to vyjádřením hlavního trenéra Jakuba Mrózka, který o kondičních trenérech (Kubovi a Matějovi) v rozhovoru zmínil, že jsou magoři ve svém oboru (myšleno v dobrém). Zajímalo nás tedy, zda si to samé myslí i oni sami o sobě. Kuba: Myslím, že jsme na označení "blázni" a "magoři" docela zvyklí, ale určitě bych se tak sám nenazval. Je to o úhlu pohledu a vždycky je potřeba koukat výše, nad sebe. Co si člověk neumí představit teď, neznamená, že tam za pár let nemůže být. Jestli jsme tedy teď magoři, tak za pár let můžeme být klidně "ultra magoři". Matěj: Z mého pohledu jsme úplně normální sportovci. Jen asi ne pro každého je normální závodit na distancích IRONMAN (3,8 km plavání, 180 km cyklistika a 42,5 km běh) a nebo na 24h trailových běžeckých závodech či Kubové ultra traily v zahraničí +100km v horách. Za mě je to všechno v normálu... ale chápu, že pro kluky to můžou být takzvaně ,,psychárny".

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!